Lyssa - El Clásico

	Typ:	LP
	Rok vydání:	2011
	Label:	Silver Rocket
	Délka:	36:30
	Autor:	Roman
	Hodnocení:	9.0/10
	Odkaz:	http://www.myspace.com/lyssalyss
	Datum vložení:	04.01.2012

Venku padal déšť se sněhem, lidi se honili za nákupy v žáru blikajících neonů supermarketů a já si nesl pod paží balíček, který mi v adventním období dorazil z tuzemského labelu Silver Rocket. Skoro těsně před tím, než do vašich českých komínů v paneláku vletěl vousatý uncle v coca-colovém kabátku červenobílé barvy, vydali „rakeťáci“ dvě nové desky. První z nich, která dnes přijde na přetřes, je nové album pražských Lyssa.

Tuhle partu jsem zaregistroval v roce 2005, když vydali svůj debut Amoral. Od té doby mi přibylo dost šedých vlasů, taky mi dost porostly a rovněž jsem slyšel kvanta muziky. Vesměs si z něčeho jen tak na zadek nesednu, protože mi to může evokovat spoustu věcí a vůbec ta radost z objevovaní nových nahrávek už není tak hektická jako kdysi. Pořád něco objevuji, ale to pubertální nadšení je už řídké jako vlasy děda vševěda. A z nadšení nad kapelami, které Silver rocket vydávali, taky postupně sešlo. Určitě vydávají dobré věci, ale naše hudební cesty se časem jaksi rozdělily. Z čeho uprdávají oni, já mátožně pobrukuji a myslím, že by tomu bylo tak i v opačném případě. Prostě mi ty staré nahrávky tohoto labelu přišly zásadní a u nových se ten pocit kamsi vytratil. Jenže, pak jsem donesl novou Lyssu domů a pustil ji…

El Clásico je španělský termín, kterým se označuje nejočekávanější duel tamní fotbalové ligy mezi mohykány klubového fotbalu FC Barcelona a Real Madrid. Ve slangu to pak znamená označení pro něco klasického, ale pořád třeskutě dobrého. Trošku troufalý název pro desku pražské noise rockové kapely, jenže…

Jenže už když se ozvaly první tóny, tak jsem zůstal nevěřícně hledět a tupě pozoroval točící se asfaltovou placku a s ušima jako netopýr vnímal každý zvuk, který vydávaly reprobedny. Po prvním songu jsem zapadl do křesla, sice jsem pořád tupě zíral, ale stihl jsem si to alespoň ještě víc ohulit. Kurva, kurva, to je dobré! Několikrát jsem vinyl otáčel, než mě opustil prvotní šok. Absolutní útok na dvě moje nejoblíbenější desky od SR – Gnu – Srdce v kusech zvuku a velká deska od Esgmeq. Tahle deska je minimálně srovnatelná. Fakt! A vůbec, pokud jsem si jen na chvíli zahrával s myšlenkou, že by mohla být lepší než ony dvě zmíněné a léty prověřené nahrávky, tak je to prostě trefa do černého se vším všudy. Ta atmosféra, ten drive, ten tlak, ta energie, ta neurotičnost a do toho ty texty. (sice se opakuji, jenže..) Mě, kurva, poser!

Všechno je černé, respektive černobílé. Vinyl, obal, booklet, moje pocity… Je mi jako, když jsem kolem patnácti slyšel poprvé Sonic Youth, nebo když jsem po dvaceti slyšel Gnu. Je mi jako, když jsem slyšel  těsně před revolucí poprvé The Clash.  Je mi dobře, protože mě něco pořádně nakoplo. Je mi fakt super, protože v tom necítím, žádné pozérské sračky, žádné vyumělkované kudrlinky, žádný odlesk trendy sraček. Syrová a upřímná muzika, kterou tahle partička zcela jistě hraje přesně tak, jak ji cítí… A k tomu ten komiksovej booklet. Ten mi jako fanouškovi tohohle žánru zvedl náladu ještě o chlup víc. (Šlo to vůbec?) Příběh El Clásica zachycený jako z amerických undergroundových komiksů s pořádným nádechem drsné školy Franka Millera. A do toho hra s texty kapely. Klobouk dolů, pánové.

Hledat nejlepší song z téhle desky je jednoduše blbost, nedá se najít slabé místo natož něco, co by vybočovalo z nadprůměru. Myslím, že tahle deska s jubilejním katalogovým číslem SRR 50 se řadí do zlatého fondu nejen tohoto labelu. Jasně čas všechno prověří, jenže…

"Makám tvrdě, někdo to bejt musí, one man pičus, tohle podepíšu.

Jeden muž pičus, tohle má váhu."

Tracklist:
01. Zorn
02. Masterking
03. Pongstar
04. Zlatan
05. K/Aero
06. Matouš 19:8
07. Asaha
08. Nože/kůže
09. Latex