Story Of The Year - The Constant

	Typ:	CD
	Rok vydání:	2010
	Label:	Epitaph
	Délka:	41:42
	Autor:	Jonash
	Hodnocení:	7.0/10
	Odkaz:	http://www.storyoftheyear.net
	Datum vložení:	16.03.2010

Není u mě zdaleka až tak časté, že se mi album líbí ihned na první poslech.
U „The Constant“ se však tomu tak děje, možná i proto, že jsem od nového počinu této pětičlenné party ze St.Louis, hrající již od roku 1996, nic zázračného nečekal.
 Story Of The Year (SOTY) mají za sebou již 4 plnohodnotné desky, tato je tedy v pořadí pátá a vychází 2 roky po té donedávna poslední (The Black Swan, 2008.)
Ačkoliv neznám jejich předešlou tvorbu nějak podrobně (i přesto že jsem se chystal ještě před předčasným ukončím evropského turné na jejich společný koncert s bandou Enter Shikary v Lucerně), tak mi přijde, že kluci udělali zase další krok směrem k mainstreamu.
The Constant už není tak divoké, jako tomu dříve bývalo, a zní místy až pop-rockově. Pro mě osobně to však žádné zklamání není.
 Placku uvádí song The Children Sing, který nám otvírá dětský sbor a tak trochu ukazuje směr, jakým se SOTY ubírají – žádné zběsile rychlé bicí a spousta řevu, zato však silné zpěvné refrény.
 Druhá píseň nese název The Ghost of You and I, která se mi hned od počátku jevila jako jasný singl a jenž se pyšní právě výše jmenovaným, a to hodně melodickým refrénem. Mě osobně se hlas zpěváka Dan Marsala zamlouvá, obdivuju, když člověk dokáže melodicky zpívat a na druhou stranu pořádně zařvat. Nakonec je ovšem do hitparád uvedena pomalá věc I'm Alive, která následuje jako třetí v pořadí.
 S písní To the Burial, zrychlíme a přitvrdíme, abychom se dostali k páté The Dream Is Over, která je přesně podle mého gusta – šlapavá, dravá a ve které se naplno využije síly dvou kytar. Po ní už je Remember a Time, kde intro zní jako vystřižené z některé ze starších písní od skupiny Weezer. Sloka zní už sice „normálně“, pak se však objeví refrén a ten mi dá zapravdu – opravdu je zde cítit inspirace Weezerama. Jestli tomu však tak doopravdy bylo, to nevím.
 Sedmá Holding on to You začíná piánem, nese se v pomalejším duchu a Dan zde zdařile předvádí, jak dobře umí zpívat. Trochu mi při poslechu naskakuje husí kůže a i když se tato skvělá pecka vymyká ze stylu, který vždy SOTY hráli, patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co lze na CD najít. Ale jak jsem řekl, není to zdaleka ten punkrock propojený s HC, který kapele byl vždy přisuzován, ale tak trochu pop s pořádným kytarovým refrénem.
 Jako nebe a dudy oproti tomu působí Won Threw Ate, která nám dám vzpomenout na počátek tisíciletí a ranou tvorbu tohoto kvinteta. Je plná řevu, tvrdých riffů a působí undergroundově. Otázkou je, zdali se to klukům dá věřit, když to srovnáme se zbytkem alba.
 Pod devítkou se skrývá Ten Years Down, zaopatřná výborným refrénem, aby nás přivedla k předposlední Time Goes On. Ta do koncepce The Constant krásně zapadá. Pro mě jen škoda, že se po osmisekundovém úvodu, který mi zněl velmi slibně, nerozjíždí, ale ponoří do středního tempa.
 Posledním a zároveň nejtvrdším songem (což má nejspíše i svůj důvod) je Eye for an Eye. Po ní už jen ticho – tedy alespoň pokud neseženete jinou verzi CD, než mám já – na té se totiž nachází navíc dvě bonusové skladby.

Tracklist:
1.The Children Sing
2.The Ghost of You and I
3.I'm Alive
4.To the Burial
5.The Dream Is Over
6.Remember a Time
7.Holding on to You
8.Won Threw Ate
9.Ten Years Down
10.Time Goes On
11.Eye for an Eye
Bonus tracks:
12.Your Unsung Friend
13.Tonight We Fall