Degradace / Kaktus - Degradace vs. Kaktus

	Typ:	CD
	Rok vydání:	2012
	Label:	Tchichimania Records
	Délka:	36:08
	Autor:	Johnny Násilník
	Hodnocení:	7.0/10
	Odkaz:	Tchichimania Records
	Datum vložení:	25.01.2012

Po tom, co jsme s Majkl dělali předloni v Motoráji videorozhovor s Degradací, v němž kluci tvrdili, že split už rozhodně nikdy natáčet nechtějí, jsem se musel smát, když jsem zjistil, že plánují split s bratislavskou kapelou Kaktus. Po všech problémech, kterými si kapela v posledním době prošla, jsem však rád, že moje asi nejoblíbenější současná česká kapela vůbec něco vydává. Zpěvák a kytarista Sendy se na Degradačku po třinácti letech vykašlal a věnuje se naplno Starým Puškám, takže za mikrofón se postavil Rudee a přibyl nový kytarista Blinky.

Na Degradaci se mi vždycky kromě nečesky znějícího rokenrolového feelingu líbila její snaha nevstupovat dvakrát do stejné řeky. Přes různé změny sestavy ušel ostravský gang kus cesty od brutálního chaos punku přes oi! a syrový rokenrol k albu Atomic Boogie, které považuju za jeden z vrcholů české scény, ať si kdo říká co chce o buznách nebo emařích, takže mě osudy kapely dost zajímaly i z pohledu dalšího hudebního vývoje.

Po prvním poslechu jsem nebyl přímo zklamán, ale říkal jsem si, "no, čekal jsem teda víc". Neopouštějí punk'n'rollový zvuk ani inspiraci v bohémovi Johnnymu Thundersovi. Hardrockové vlivy v některých písních mi občas připomínají protopunkové MC5 nebo méně agresivního Iggyho. Co se týče textů, ty mi připadají punkovější, kritičtější a ze strany Tommyho zřejmě osobnější a depresivnější. Čechoangličtina nezmizela, naopak je jí možná ještě víc, to k Degradaci prostě patří. Přeci jen ale pohled na svět na novince není tak barevný a nápaditý, jako byl na Atomic Boogie, texty mi připadají o chlup horší a mírně naivní.

Album otevírá příjemný riff písně Get It On, ze které se ale nakonec vyklube zbytečný song o užívání si života a o tom, že "jsme teda ještě tady". Společně se starší zmatenou a těžko zapamatovatelnou skladbou Zab mě prosím (modlil jsem se, aby na splitu nebyla) nejslabší momenty nahrávky. Naopak, druhý ze starších songů nahrávaných ještě se Sidem, temná melancholie Nic netrvá věčně s extrémně návykovým "úuúúú" v refrénu je i přes to, že za rok už se mi mírně osposlouchala, asi nejlepší písní. Agresivní a špinavý vál Je mi zle začínající drsně znějící, skoro až válečnou basou, je rokenrol jako prase, upřímně nasraná skladba s úctyhodným hlasovým výkonem v refrénu, která také patří k tomu nejlepšímu. Trochu jakoby přenášela atmosféru některých starších nahrávek českých punkových klasiků. Skvělá a pozitivně laděná Napalm Beach mi pořád zpěvem ve slokách připomíná Psa od Slobodné Európy, nemůžu si pomoct, jinak je to ale vynikající, chytlavý song s výborným refrénem, který vleze do hlavy a nechce se mu odejít. Neštěstí jsem si dlouho nemohl zapamatovat a i tak je tento pomalejší kousek pořád nevýrazný, v kontextu starší tvorby bych řadil někam mezi průměr.

Po šesti skladbách tedy přišla řada na Kaktus a musím říct, že ten Degradaci válcuje. Tito bratislavští chalani, které snad pořád ještě (přestože začali v roce 2003) nebude urážet status mladého objevu scény, nejezdí v poslední době turné s Degradací náhodou, jejich muzika je v lecčems podobná. Na debutu Maria mě ovšem, i přes nespornou kvalitu, příliš nebavili, ale teď... Nevím, jestli je to jen přímým kontrastem s "první stranou" splitka, ale teď jakoby se od prvního vynikajícího songu 16 začala třást zem a z přehrávače se vyvalila vlna tsunami. Nehorázně energická nálož podpořená parádními melodiemi a uřvaným zpěvem, tohle je kapela, která umí hrát a vůbec se s ničím nemaže.

Jízda pokračuje ujetým rokenrolem ve skladbě Lilith a melodickou punkovkou Koleso či nadmíru povedenou předělávkou pecky Jebe, která se objevila už na demonahrávce Mexiko z roku 2005. Moc nechápu název dalšího songu Už sa s tebou nikto nemazná, protože už na "Marii" se nemazali se sebou. Buď je to chyba, nebo pokračování ságy, nebo asi spíš obyčejná prdel ze sebe samotných. Kažopádně, je to další melodická pecka, asi mě na celém splitku baví nejvíc. Z posledního anglicky záhadného The Last Time se vyklubalo Posledný Krát přezpívané do angličtiny. Zasmál jsem se, ale jinak po předposledním tracku album vypínám, připadá mi to jako zbytečná vata, přeci jen, nebylo moc času na další, a ještě ke všemu takhle kvalitní, materiál.

V pomyslném měření sil Kaktus rozhodně vládne. Je vidět, že jsou ve formě a od teď se o tuhle kapelu zajímám mnohem víc. Degradace natočila pár skvělých songů, všechny zveřejnila už před vydáním splitka a poslech celé nahrávky mi z jejich strany nepřinesl nic nového, tudíž jsem byl přeci jen mírně zklamaný. Celkově je album dobré, plné nabitých songů, ale na druhou stranu také zbytečných songů. Není to deska, kterou budu poslouchat každý den a ještě za rok z ní budu odvařený, určité místo si ale u mě našla a taky to mohlo být mnohem horší.

Tracklist:
01. Get It On
02. Je mi zle
03. Neštěstí
04. Napalm Beach
05. Zab mě prosím
06. Nic netrvá věčně
07. 16
08. Lilith
09. Koleso
10. Jebe
11. Už sa s tebou nikto nemazná
12. The Last Time